POOLYMPIJSKÉ ZAMYŠLENÍ

Asi ani největším sportovním ignorantům neuniklo, že v únoru probíhaly v italském Turíně zimní olympijské hry, a tak si i já dovolím ohlédnout se, i když to může vypadat, že se sportovní úvahy do kulturního občasníku nehodí, ale ono ani tak nejde o sport, spíš o naši národní povahu, a ta také vypovídá něco o naší kultuře.
Shodou okolností jsem čekal na vlak v jednom pohostinském zařízení u nádraží právě v době, kdy probíhala první třetina úvodního utkání našich hokejistů proti Německu. A po úvodních minutách jsem slyšel samou chválu na naše „zlaté hochy“, jak „s nima zametem“, „jak je rozstřílíme,“ atd. Jména předních poháněčů gumového nesmyslu klackem byla vyslovována s božskou úctou, jenže ani soupeř není nějaký „hej nebo počkej“, a tak se stalo, že gól, který předpovídalo osazenstvo restaurace, padl, ale do naší branky. A už to jelo, ze slušnějších jmen použiji snad „mamlasové“, „idioti“, následováni celým stádem zvířectva nejen domácího. „Za ty prachy, by mohli pohnout zadní částí těla,“ vysvětloval jeden odborník, který měl problémy se stabilitou bez ledu, kdo ví, jak by dopadl na hladké ledové ploše a s bruslemi.
Zkrátka a dobře, viděl jsem velký přerod našeho národa a nevím, jak by to vše vypadalo, kdybych nemusel na vlak nebo kdybych tady seděl příští zápas, kdy naši chrabří hoši podlehli Švýcarsku.
I to je naše kultura, když se vyhrává, jsme mistři světa všichni, když se prohraje, tak to zase „ty blbci protentočkovali“, ale my nic. Den před velkým triumfem Kateřiny Neumannové v běhu na 30 kilometrů se začala šířit zpráva o jejím nachlazení. Na internetu jsem našel reakce čtenářů a nevěřil vlastním očím. Jeden „člověk“ tam napsal, cituji: „ …tak ať ji nakopou do pr…e a táhne domů!“ Chtěl bych vědět, jak se tvářil onen „všemistr“, když Kateřina protínala o den později cílovou pásku na prvním místě.
Zkrátka a dobře, každá práce (a sport je nakonec taky práce a u špičkových hráčů i špičkově placená) si zaslouží uznání. Jednou je svátek, podruhé pátek a rád se zastanu lidí, kteří udělali pro úspěch maximum. Bohužel není to v našich zeměpisných šířkách zvykem.
A ještě jedno zamyšlení. Dovedete si představit, že by i literáti měli svoje olympijské hry? Kolik medailí by třeba přivezlo naše družstvo prozaiků? A co Halina Pawlowská ? Uhájila by bronz ve fejetonech, byť jen o prsa? A Michal Viewegh? A co vy, uhráli byste aspoň okresní přebor?
VáclaV

Příspěvek byl publikován v rubrice Odposlechnuto z KOBRY. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.