Na druhém břehu dětství očima čtenářky Jindry Lírové

Pročetla jsem pozorně novou básnickou sbírku Václava France Na druhém břehu dětství a rozhodla se, že o ní napíši krátkou recenzi ne jako kritik, nýbrž jako vnímavá čtenářka. Podrobný doslov k ní totiž vypracoval básník a člen literárního sdružení v Jičíně Josef Jindra, který autora osobně zná a dokáže nahlédnout, dá se říci, až do jeho duševního soukromí…Václav Franc rozděluje svůj poetický svět na dva břehy : dětství a dospělost. Jako dítě se touží dostat k lákavému druhému břehu zralosti, ale cesta k němu vede přes mnohá úskalí, nejistoty, drobné nezdary, ale zároveň i přes vzplanutí prvních lásek a dosažení osobních úspěchů.
V některých básních se zamýšlí nad návraty do bezstarostných let (Kdybych byl…), bilancuje nad společně uplynutými roky s blízkými osobami (Dvanáct let spolu). Pojem štěstí není u básníka pouhým slovem, ale především cestou k jeho opravdovému nalezení (Štěstí). Popisuje realitu všedních dnů (Zítra; Den blbec; Prázdninová;) a neustále touží objevovat nové vzácné hodnoty (Dívání; Řítím se; Ranní přání; Slepá ulice). Zamýšlí se i nad otázkou smrti (Těžké roky; Když odejde člověk; Umírání; Stáří) a ve své tvorbě se neubrání vzpomínání (Prázdninové motivy; Nádražní motivy; Před spaním; Domov; Škádlení; Strach; Předvánoční; Známá písnička). Svými texty splývá s přírodou (Předjaří; Po Novém roce; Příměří) a po osobních splínech (Depresivní; Beznaděj; Věštění z okna rodného domu) věří přece jenom v lepší (Víra). Sobě i čtenářům klade otázky (Dětství; Starosti; Jablka; Velikonoce; Čekání; Neníkékamen; Podzim; Svědomí). Úspěšně dochází rovněž k pochopení (Naděje; Stáří; Samota ve dvou; Letecký snímek života; Požáry myšlenek; Na půdě; Povinná četba), což činí po celkovém dojmu z přečtení pozoruhodného díla, vydaného k autorově životnímu jubileu, velice hodnotný čtenářský zážitek.

V Mělníku 30.listopadu 2011
Zpracovala: Jindra Lírová

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.