Recenze knihy Bystřice – Mít tak své místo, Kde lišky dávaj dobrou noc!

Jindra Lírová: Měla jsem velkou radost, když mi spisovatel Václav Franc koncem jara daroval svou novou knížku povídek s názvem „Bystřice aneb Kde lišky dávaj dobrou noc.“
Vzala jsem si ji na dovolenou, abych si drobné příběhy mohla opravdu vychutnat a ve stínu cypřišů a vánku vlahých večerů mohla se vracet do naší země, k lidem a k lidičkám, navlékajícím děj událostí do skromného, a přesto nejdražšího náhrdelníku doby.Bylo pro mne zajímavé, že ač se úsměvné i vážné příběhy odehrávají v rozdílných dobách společenského zřízení, nacházejí přesto společnou řeč. Jako by pábení, tak hrabalovsky oblíbené, proniklo i do vesničky Bystřice, kterou Václav Franc dojemně a kouzelně popisuje – do zemědělských družstev, venkovských domků svých obyvatel, místní hospůdky, hřiště i školy, volební místnosti, tlampačů na návsi, ale především do osudů postav od starostů po nejmladší generaci. Řeší se spory s odlišnou rasou, otázky náboženské, nechybí milostná vzplanutí, zrození i úmrtí. Z velikášských gest se můžeme přenést do zcela obyčejných rodin, nechybí rošťáctví kluků, sportovní nadšení, křehká něha mládí i moudrost seniorů.
Zmiňovaná kniha není v žádném případě oddychovou četbou na dovolenou. Znamená mnohem víc. Je to zrcadlo, nastavené nelehké době totality, ale i nešvarům dneška.
Člověk sám je jen korálkem v mozaice obrazců, do které zapadá. Je proto dobře, že autor nezapomněl tuto otázku lidství zdůraznit, a přála bych mu nejen mnoho vděčných čtenářů, ale i posluchačů a diváků rozhlasových a televizních médií, kam by tyto příběhy patřily mnohem více, než laciné scény a nudné seriály, které jsou celé společnosti neustále a mnohdy nedobrovolně nabízeny.
Nezbývá mi, než si přát : „Mít tak své místo, Kde lišky dávaj dobrou noc!!!“
V Mělníku 15. června 2009
Jindra Lírová