7.ročník festivalu o psaní, literatuře, autorech a inspiraci LITERÁRNÍ VYSOČINA 2009 měl letos podtitul Rýžování brambor, ale já jsem si ten podtitul pro sebe trochu upravil, nakonec z mé reportáže o třech dnech v Chotěboři, uvidíte proč.V pátek 17.července jsem ještě musel do práce a když jsem kolem čtvrté hodiny odpolední dorazil do Kulturního domu Junior v Chotěboři, někdo se mě zeptal, jestli jsem dneska tahal zub. Musel jsem tazatele zklamat, ale to bylo asi jedno z mála zklamání, které jsem zde zažil, neboť v prostorách konání festivalu jsem viděl řadu známých tváří, nejen z řad pořadatelů. Na nástěnkách visely informace, na stolech bylo plno knih a dalších materiálů, od baru U Božky (Němcové) voněla česnečka a další dobroty, takže když kolem půl páté festival zahajoval moderátor a tradiční průvodce festivalem Pavel Lutner (ten je prý pro festival něco jako Marek Eben), bylo sice hlediště trochu méně zaplněné, ale jinak vše fungovalo a Zora Šimůnková, společně s Petrem Musílkem a Radkem Lehkoživem, mohla oficiálně 7.ročník zahájit. Pro dobrou náladu zahrál v úvodu kytarista Jiří Hubáček (za doprovodu Pavla Lutnera). Pak následoval můj program Francovy rozhlasové vlny, kde jsem v koláži scének a textů představil Řehečskou slepici. V jedné ze scének mně vypomohli Zora a Prochor.
Následovalo vystoupení Američana Jona Davise, který se stal českou spisovatelskou hvězdou. Jeho kniha Hezký víkend s jeho osobitý přednesem zaujala publikum. Autor, žijící v Čechách od roku 1992, četl ze své knihy americkou češtinou několik povídek. Představil i ilustrátora knížky Milana Hencla a oslovil mě natolik, že jsem neodolal a knížku si koupil (napsal jsem o ní do Kobry, neboť stojí za přečtení, rád ji zájemcům zapůjčím). Davisovými slovy: „Kniha Dobrý víkend já by vám moc mohl doporučit si přečíst!“
Večerní program prvního dne obstaral čáslavský bluesman Marcel Kříž se svou kapelou. Následovala volná zábava, resp. Radost až do rána, jak bylo uvedeno v programu. Večer přišla sice bouřka a déšť, ale po nějakém tom pivu, posezení s Prochorem a básnířkou a malířkou Míšou, jsem v internátu místní školy uléhal v očekávání druhého dne festivalu.
Ráno (18.července) jsme s Prochorem tradičně zahájili kávou v Non stop baru na chotěbořském náměstí. Počasí se pokazilo, nakonec to byla taková slzavá sobota, ale o to víc nás lákal program, který začínal s mírným zpožděním zaviněným autobusem přednáškou paní profesorky Janáčkové Dcery slavných rodičů. Dozvěděli jsme se řadu zajímavostí z života např. dcery Františka Palackého či Karla Havlíčka Borovského.
Následovalo hudební vystoupení slovenské trojice Jednofázové kvasenie, které nám přiblížilo současnou scénu u našich východních přátel. Potěšitelné bylo, že se hlediště plnilo dalšími účastníky. Při závěrečném dopoledním programu představil René Vaněk svoji knihu Nezahrada. Při představování mu pomohli zástupci nakladatelství Mezera Martina Falvey a Saša Gr.
Po obědě jsme se vrátili do KC Junior, už tam byl Ivan Martin Jirous, řečený Magor, jeden z taháků festivalu, který asistoval i při předávání cen nejúspěšnějším autorům. Vyhlášení výsledků se ujala Zora Šimůnková, asistovali jí ostatní pořadatelé. Nejprve došlo na poezii, ve které zvítězil nám dobře známý slovenský bard Paľo Garan. A pak následovala próza, mezi 41 zúčastněnými (mimochodem 10 lidí ze Slovenska) byla oceněna sedmička autorů, čestné uznání získali např. z mých známých Hana Šustková, Lubomír Mikisek či Daniel Pískovský. Bronz loňská vítězka Jana Jirásková, takže přituhovalo. V té chvíli jsem věděl, že budu nejhůře druhý. Pak Zora ohlásila 2.místo – Ota Smrček, takže „ … vítězem v kategorii próza se stává Václav Franc!“
Řeknu vám, že je to velmi příjemný pocit, vyhrál jsem už sice na několika soutěžích, ale Vysočina je skutečná třída a já si této pocty hodně vážím. Stisky rukou, dokonce i od Magora gratulace, polibek se Zorou, fotky, společné foto oceněných autorů. Prostě chvilka slávy! Tak mě v tu chvíli napadlo, že je to vlastně zvláštní, neboť autor většinou píše sám někde zavřený, nevidí svého čtenáře přímo při četbě, takhle se aspoň na okamžik doví, že to jeho psaní oslovuje i další lidi, má nějakou hodnotu!
A pro pořádek – cenu občanského sdružení QUO VADIS získal Stanislav Háber na rukopis Mäkké „F“ .
Pak už následovalo autorské osobité čtení Ivana Jirouse i s jeho hláškami ohledně občerstvení (rozuměj „tuzemáku“) i podivení, že „nás baví, poslouchat ty voloviny!“ Jeho knihy, stejně tak i J.H.Krchovského bylo možno si zakoupit a nechat podepsat přímo na akci.
Jediným nedostatkem programu byla neúčast Ivo Fencla s přednáškou Fantomas versus Šangri-La, o to víc času dostal Wimbledon autorského čtení, kterého jsem se taky zúčastnil a píši o něm v úvodníku dnešní Kobry (viz Wimbledon autorských čtení). Je pravda, že tato část programu byla pro účinkující, zvláště pro ty, kteří se dostali do závěrečných kol náročná, takže jsem tak trochu musel oželet následující velmi zajímavé vystoupení v pásmu veršů a písniček Heleny Niklausové a Petra Musílka v podání divadla Reflektář.
Večerní program tvořily osvědčené chotěbořské hvězdy – J.H.Krchovský na střídačku se skupinou Pilgrim Pimple. A to ještě stihnul nejvyšší český básník Radek Lehkoživ (měří prý dost přes dva metry) pokřtít svojí novou sbírku Příšeří se.
A opět následovala „radost až do rána“ nejen v baru U Božky, ale i v Nonstop baru na náměstí.
Musím napsat, že během celého víkendu jsem se setkal s řadou známých, přátel a autorů, těžko je všechny vyjmenovávat, nerad bych na někoho zapomněl. Pochopitelně se ptali na činnost LiSu a na případné další poetické jaro v Jičíně. Měl jsem z těch rozhovorů dobrý pocit, že se o nás ví, snad jen skutečnost, že LiS jsou zase jenom Prochor a Franc, trochu kalila radost. Třeba s Mathejem Thomkou jsme mluvili o Kobře a jejich Mädokýši a případné reciproční možnosti představovat naše texty za hranicemi.
Nedělní ráno (19.července) začalo opět v Nonstop baru a tradiční kávou s Prochorem. Škoda jen, že Prochor se již tradičně nedělního programu nezúčastnil a pospíchal na vlak. Neboť lidí v sále bylo stále dost, takže úvodní melodie Beno Trávníčka a Františka Kostlána našly své vděčné posluchače. Následoval blok Petra Musílka a jeho rozhovory s pořadateli i hosty, kde byla představena řada akcí, aktivit a dalších kontaktů. Například Věra Kopecká představila říjnové Dny poezie v Broumově, Zora Šimůnková informovala o akcích v kavárně Symbióza, Ota Smrček o činnosti Amatérské divadelní asociace a přípravě přehlídky v uměleckém přednesu Jinonická sonáta, atd.
7.ročník byl zakončen dražbou písmen z pódia a totálním vyčerpáním pořadatelů, kterým spadl velký kámen ze srdce, že letos všechno zvládli.
Když jsem ve vlaku třídil čerstvé dojmy z festivalu, musím jako pravidelný účastník chotěbořských setkání (byl jsem zde popáté) napsat, že letošní ročník se mně líbil ze všech nejvíc. A to nejen proto, že mě hřála „zlatá“ medaile za prózu v batohu, ale především proto, že letošní program byl podle mého názoru pestrý, vyvážený, střídala se vhodně hudba a mluvené slovo, hosté většinou zaujali svým vystoupením. Až na výjimky přijeli všichni ohlášení účinkující, prostě klapalo to, pořadatelé využili zkušeností z minulých ročníků … a nakonec ani ta česnečka nebyla nejhorší.
Zkrátka a dobře: moje RÝŽOVÁNÍ ZLATA se vydařilo, děkuji všem pořadatelům, neboť uspořádat takovéto setkání vyžaduje hodně trpělivosti, odvahy a nervů. Myslím si, že i oni by si kousek té ZLATÉ zasloužili!
(Kompletní výsledky a další informace o festivalu najdete na www.literarnivysocina.com).