2) Když obešleme soutěžící s výsledky, zveme je na vyhlášení a žádáme je, aby se nám ozvali, zda přijedou či nikoliv. Větší polovině nestojíme ani za to, aby odpověděla! Já vím, že žijí daleko, doprava je drahá a podnikat cestu přes půl republiky kvůli jednomu odpoledni je složité, ale odpovědět je slušnost. I ta se vytrácí.
Že neodpovědí autoři neocenění, to bych snad ještě pochopil, ale že neodpovědí ani autoři ocenění, tak to už nechápu vůbec. Proč se potom vůbec do nějaké soutěže přihlašují?
Dobré jsou potom i ohlasy účastníků, kteří žijí doslova za humny, vymlouvají se, že nemůžou, že je nemá, kdo přivést atp., ale vzápětí vám do dopisu napíšou, že by se rádi stali členy našeho sdružení. K čemu je dobrý takový člen, který nikam nemůže, nic nepomůže, nic nezařídí? K tomu abychom mu posílali dopisy, uveřejňovali jeho příspěvky a on nám zpovzdálí rozdával rozumy? Děkuji, nechci!

3) A pak je tu kategorie soutěžících, kteří jsou nejhorší. Ti vám píši nebo telefonují, dotazují se nepříjemně, jak je to možné, že je porota nevybrala, kdo jsou ti porotci, jakou mají erudici, že si dovolili, toho či onoho nedocenit. Někdy jsou to i dopisy, které bych označil slušně „hanlivé“, nevybíravé a urážející. Přitom organizátoři ani porota nikomu neřekli či nenapsali, že jeho práce je špatná, ale jiná práce se nám více líbila, toď vše. Autor má právo poslat příspěvek jinam, třeba tam uspěje a já mu to ze srdce přeji. Nakonec ani vítězství ve Slepici nikomu neotvírá dveře do nakladatelství či mu nedává patent na „spisovatelství.“ Vzpomněl jsem si na jednu pořadatelku, která mi říkala, že na ní požadoval jeden soutěžící, který nevyhrál, potvrzení, že nemá talent a není spisovatel.
Co říct soutěžící, která vám zavolá a zeptá se vás: „Jak to, že jsem nevyhrála, když jste mi to slíbil?“ Opravdu si nepamatuji, že bych někomu něco podobného sliboval!
Nejhorší je, že počet těchto soutěžících se zvětšuje,a proto příští rok, pokud nějaká soutěž bude, musím dát do propozic následující: AUTOŘI, KTEŘÍ NEUNESETE POCIT, ŽE VAŠE PRÁCE NEBYLA OCENĚNA, NÁM PŘÍSPĚVKY NEPOSÍLEJTE!
Zajímavé by bylo zjištění, kdo jsou tito zhrzení, většinou tvrdí, že jsou renomovaní autoři, mají odborné posudky atp., ale přiznám se, že s jejich jmény jsem se na žádných soutěžích nesetkal, a to si myslím, že soutěže literární sleduji velmi pozorně. Není to spíš tak, že tito autoři obesílají soutěže v marné naději, že si jich někdo všimne a když se nedočkají ocenění, tak kolem sebe dští oheň a síru?

4) S tím souvisí i další záležitost. Pomalu budeme muset propozice sestavovat s právníkem, abychom neporušili nějaký zákon, někdo nás nemohl žalovat, ale k čemu nám to bude, že budou propozice na dvaceti stránkách, aby splňovaly všechny normy a předpisy, když je řada autorů nečte ani, když jsou na jedné stránce formátu A4. Pak už je nebudou číst vůbec.
Ono totiž dát nějaký příspěvek do sborníku v dnešní době, zvlášť u některých autorů, se může rovnat přímo hrdinství, neboť autoři nám následně píšou (občas se někdo najde), co jsme to s jejich příspěvkem udělali, že si je nenechají prznit, event. v tom lepším případě, že jsme vynechali verš a změnili smysl básně. Bohužel i to se stává, stává se to i renomovaným nakladatelstvím, mrzí nás to, ale nás je jen pár a snažíme se udělat sborníček, který by autory potěšil, jsme si vědomi, že ne všechno je ideální, nakonec není ani mnoho času.
Celá Slepice se dělá doslova na koleně, nikdo nám na ni finančně nepříspívá, nemáme peníze na to, abychom platili renomované porotce, dokonce i ceny jsou dary mé a mých známých. Já si nestěžuji, jen se snažím vysvětlit, ale … trpělivost pomalu dochází.
5) Ale přece jenom se najde pár autorů, kteří poděkují, svoje neocenění berou sportovně, poděkují za sborník a slíbí, že se zase rádi zúčastní, že ze Slepice dostávají kompletní servis (pozvánka, výsledky, sborník), zatímco z některých soutěží se jim ani neozvou. Že se zasmáli, pobavili, že nám fandí a drží palce. Prostě oceňují to, že se snažím dělat soutěž poctivě. A pro těch pár soutěžících, bych rád Slepici zachoval do dalších ročníků.
Těm, kteří mi se Slepicí pomohli a pomáhají, stokrát děkuji.
Pokud jsme vás zdržel a nemáte o literární soutěže a moje problémy zájem, tak se omlouvám.

P.S. Ještě k průzkumu. Vždycky se divím, kolik podle průzkumů vypije každý Čech piva, tvrdého alkoholu atd. Někdo to prostě za mě musí vypít, já na oplátku zase přečtu raději nějaké knihy, abych mu to oplatil, protože předpokládám, že na četbu nemá moc času, když se za mě tak obětuje!

„Mám za to, že pokud by měla někdy OS mít větší smysl, tak jedině prostřednictvím udržování právě těchto regionálních center. Jedině s nimi a skrze ně může OS něco pro literaturu dělat … Jako kdyby se funkce a smysl celého spisovatelského „řemesla„ stěhovaly zase někam pryč, z velkých měst na venkov, mezi vesnické a maloměstské učitele, faráře a písmáky. Tam je potřeba literatury? Vyjde právě z těch míst nějaká obnova, nebo je to jen plac na zimní spánek, na úkryt před větrem? Těžko lze zatím ty regionální aktivity nějak obecněji definovat – ovšem smysl mají, byť jsou na úrovni skupinek, bez větší centralizace, které mnohdy není ani třeba.„

Již před časem napsal Vladimír Píša v článku Dětství za námi, do důchodu … (Světlík 2/2006) o mé osobě, cituji: „Hlavně však připomíná jakéhosi novodobého zapadlého vlastence a buditele …„ , takže já jsem se v onom Jarešově článku našel. A skutečně mám pocit, že český a moravský venkov je plný literárně nadaných lidí, kteří chtějí a umějí, jsou ochotni pro literaturu mnohé udělat a také neúnavně dělají, i když ne vždy nacházejí u zástupců té „velké oficiální„ literatury pochopení. Jsou chápáni jako podivíny, kopající okresní soutěž bez šance na další postup. Řada z nich opravdu skončí na oné oblastní úrovni, ale jsou to zase ti návštěvníci kulturních akcí a nadšenci, kteří za „pěkně děkuju„ a někdy ani to ne, vedou k literatuře děti a mládež.
Účastním se řady setkání, vím, že existuje celá řada klubů a skupin autorů, jsou zde i kvalitní literární soutěže, ale chybí návaznost. Jak již jsem několikrát psal, mladý autor vyhraje řadu soutěží, ale tím to taky končí. Málokterý má šanci dostat se dál, pokud nemá za zády bohatého sponzora, který zafinancuje vydání a propagaci jeho tvorby.
Ale dovolím si ještě poznámku k literárním časopisům, protože zde vidím prostor pro další rozvoj regionální literatury. Kolikrát za rok se třeba celostátní literární noviny věnují regionální činnosti? A přitom se toho v oblastech děje dost a nejsou to jen přehlížení hodné věci. Tak například chystané 2. Jičínské poetické jaro s účastí klubů nejen z České republiky. Rozhodně to není již pouze nějaká regionální akce pár blouznivců, ale … tipněte si, kolik celostátních novin o ní napíše? Nebo třeba Literární Vysočina, soutěž s vysokou úrovní, na jejímž základě se snaží Petr Musílek vytvořit platformu pro nejen regionální působení literátů. Jak se o ní zajímají redaktoři literárních časopisů? Kolik zástupců Obce spisovatelů si do Chotěboře najde cestu?
Není právě ona zkostnatělost důsledkem nedůvěry mladých autorů k Obci samotné? Viz nedávná anketa ve Tvaru, kde mladí autoři většinou netoužili po členství v OS. Pamatuji se, že třeba v roce 1998 byl bývalý předseda Obce Antonín Jelínek na akci ve Varnsdorfu. Snažil se potom uskutečnit setkání mladých autorů v Praze (sám jsem se účastnil na podzim 1998), ale to bylo vše.
Regionální sdružení budou existovat, ať se o ně někdo z centra bude či nebude starat. Budou to spolky s jepičím životem i ty, které si na literární mapě získají svoje pozice. Určitě z nich vzejdou jednotlivci, kteří promluví do české literatury příštích desetiletí. Je na časopisech typu Tvar a dalších, jestli budou mít zájem o těchto sdruženích a jejich akcích psát. Protože, nezlobte se, ale kdo má např. citovaný Tvar kupovat a číst, když ne právě tito lidé, mladí autoři. Možná, že kdyby se právě literární časopisy staly prostorem i pro další aktivity a nezajímaly se převážně o centrální události a literární teorii (i když i ta je potřebná), přestaly by mít problémy s počtem odběratelů.
Možná si řeknete, že míchám hrušky s bramborama … a nakonec, co nám to tady zase plká ten zapadlý vlastenec z Nové Paky?
VáclaV